Elektronický archiv Mladé Fronty DNES spravovaný společností NEWTON Information Technology, s. r. o.
http://mfdnes.newtonit.cz

Datum: 07.09.2002
Autor: Kateřina Zachovalová, Roman Šantúr, NEW YORK
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 06

11. září Rána, která se nehojí

REPORTÁŽ

Jak to vypadá v ulicích New Yorku rok poté

New York a jeho srdce Manhattan. Výkladní skříň světa a nejzářivější diamant východního pobřeží USA byl před rokem zasažen brutálním teroristickým útokem. I krátká procházka ulicemi města napoví, že stopy tragédie jsou i po 365 dnech více než patrné.

Vrcholky mrakodrapů na jižním Manhattanu zvolna halí mraky. Nezvykle horké léto střídají zářijové plískanice, zima a déšť. Pohled z nábřeží sousedícího Brooklynu je pastvou pro oči. Z blýskavého ostrova vyzařuje majestátní klid. Přesto se tragédie, která před rokem změnila dějiny města, v němž je obsažen celý svět, stále připomíná jeho obyvatelům. New York se z útoku na budovy Světového obchodního centra dosud nevzpamatoval. A chtě nechtě o tom dává vědět na každém rohu.

Tragická show

Nebyla by to Amerika, kdyby se tragédie nakonec neproměnila v atrakci. Tisícovky turistů z celé země a zbytku světa se den co den hrnou ke kráteru o rozloze 16 akrů obehnanému drátěným plotem, jenž zůstal po nejvyšších newyorských mrakodrapech. Zábradlí hlídá ochranka v modrých uniformách. Tohle je Amerika. Když je něco zadarmo, není o čem se rozhodovat," krčí rameny nad tlačenicí devatenáctiletý policista Pedro Arbolay jr. Jeho o pět let starší kolega má na dění kolem méně smířlivý názor: Připadá mi to, jako by se sem všichni jezdili dívat jako na atrakce v Disneylandu, a přitom je to jedno veliké pohřebiště. Kdyby to bylo na mně, neprodyšně bych to tady uzavřel," říká strážník Michael Battle a utírá si potůčky deště z obličeje. Přestože se Michaelovi turistický ruch u Ground Zero příliš nezamlouvá, ochotně podává informace kolemjdoucím. On a jeho kolegové se již dávno smířili s tím, že budou celé dny trpělivě odpovídat na dotazy turistů. Vyhlídková část je rovně a doprava," směřuje Michael davy k té části objektu, která není obehnána zeleným pletivem, jež lidem brání ve výhledu. Přesto v něm mnozí vytrhávají díry a zarputile fotí masu betonu fotoaparáty na jedno použití. Prosby, zda by nemohl popojít blíže a jámu zvěčnit do rodinného alba, zdvořile odmítá: Promiňte, ale to opravdu nemohu!" Jen o kousek dál se fotografuje skupinka polských turistů, mezi nimiž se potácí opilá čtyřicátnice a škemrá o cigaretu. Nikdo se jí však neodváží nic říci. Co když právě ona přišla o někoho z blízkých jako mnozí obyvatelé jižního Manhattanu a patří ke stovkám těch, kteří dosud nesou následky tragédie v podobě posttraumatického šoku a depresí. Nejenom dospělí, ale i mnozí teenageři mají podle lékařů právě po této zkušenosti problémy s alkoholem. Potácející se blondýna po několika neúspěšných pokusech jen bezradně udeří pěstí do stolku prodavače fotografií všech stadií hroutících se mrakodrapů. Jorge Caleti pochází z Peru a prodejem fotografií se živí již téměř rok. Pád dvojčat přinesl dvacetiletému Jihoameričanovi paradoxně štěstí. Ještě do loňského 11. září myl nádobí v restauraci Abaros, která bývala v podzemních prostorách Světového obchodního centra. Měl jsem štěstí a podařilo se mi vyběhnout ven krátce před tím, než to spadlo," vzpomíná Jorge. Již za čtyři dny byl zpátky a prodej fotoalb ho živí dosud. Vydělává několikanásobně více než kdykoliv dříve. Tvrdí, že autory fotek jsou turisté. Jorge dostává zboží od bratrance a denně vydělá sto až tisíc dolarů jenom na provizi. Nevím přesně, kolik to bylo dneska," spokojeně přepočítává tlustý svazek bankovek. Pokud je libo, u Jorgeho je k dostání také hit posledních týdnů, brožura The Day of Tragedy, a to jen" za deset dolarů. Jorge právě rozložil své zboží pod stříškou vedoucí k vyhlídkové části plné zvědavců. Venku kolem je hodně konkurence a tady není nikdo, protože se tu nesmí prodávat," vysvětluje. Očima neustále vyhlíží policisty, obsluhuje zákazníky a rychlými pohyby přehazuje zboží.

Otevřená rána

Přestože déšť neustává a přestože je pozdě večer, zástupy turistů neřídnou. Právě naopak. Dav na vyhlídce se točí kolem oplocené jámy. Další skupinky turistů obcházejí plot kolem kaple svatého Pavla ověšený stovkami triček, která tady nechali požárníci nebo záchranáři z celé země. Vedle narychlo namalované americké vlajky visí bota po mrtvém požárníkovi. Lidé ji tam přivázali, aby uctili jeho památku. Plot lemují tisíce nápisů, modliteb a vzkazů. Byli jsme tady a nebojíme se!" hlásá jeden z nich. Jiný pocit však mají obyvatelé jižního Manhattanu. To víte, že mám pořád strach. V této části města teroristé vyhráli," přiznává Nancy Christopherová, ředitelka newyorské pobočky známé právnické firmy. Patří k několika málo obyvatelům, kteří jsou rok po teroristických útocích ještě ochotni mluvit o svém životě na jižním Manhattanu. Když místní požádáte o rozhovor, většinou se omluvně usmějí nebo zatnou zuby a přidají do kroku. Promiňte, ale pro mě je to příliš cit livá věc, abych o tom s vámi teď mohl mluvit," říká asi padesátiletý muž ze skupinky, která v baru Teddy's popíjí pivo. Pozvu vás na pivo! Alespoň nám řeknete, jak je u vás v České republice. Ty záplavy, to byla katastrofa, co?" rychle mění téma. Mladá rodinka odmítá v úprku: Nechceme strávit ani chvilku pomyšlením na loňské září..." Paní před místním supermarketem vytryskne slza a starší dáma s nákupem se beze slova otočí a odejde. Nedivte se. Když jsem tady uviděla poprvé turisty, také jsem na ně hystericky křičela, že tady není nic k vidění. Pak si mě vzal stranou jeden hasič a řekl mi, že možná i oni si to chtějí pro sebe nějakým způsobem uzavřít. A já mu dala za pravdu," vysvětluje Nancy Christopherová, která sama před několika lety pracovala v jedné z budov WTC a dosud bydlí pouhé čtyři bloky od místa tragédie. Vyhlížela jsem taxík z terasy svého domu a místo toho jsem viděla, jak se nade mnou řítí letadlo," vzpomíná Nancy. Za chvíli se sešla s deseti dalšími sousedy na střeše jejich domu, odkud viděla, jak sama říká, úplně všechno. Víte, nejhorší bylo vidět ty lidi, jak skáčou z oken. To nebylo několik lidí, to bylo padesát nebo sto lidí. Někteří se snažili mávat rukama. Ženy se při skoku držely jedna druhé."

Úprk z města

Z domu, kde právnička bydlí, se po 11. září odstěhovalo čtyřicet procent nájemníků. Život se ani rok po útocích nevrátil do starých kolejí. Když někde něco bouchne, hned si voláme, jestli je všechno v pořádku," říká Nancy. Její slova potvrzují i statistiky. Před loňským zářím bylo v tomto superdrahém sídlišti pro finančníky z Wall Streetu obsazeno na pětadevadesát procent bytů. Po útocích třetina obyvatel utekla. Rodiny s dětmi hromadně balily kufry. Mnoho uprchlíků tu žilo deset patnáct let do doby, kdy podnikatelé začali přestavovat upadající fabriky na luxusní prostorné byty. Opuštěné byty však nezely dlouho prázdnotou. Mladí a svobodní se nechali nalákat nabídkami nájemného, o kterém si v této části města mohli nechat před teroristickými útoky jen zdát. Mnohým se zalíbila vidina slíbené dotace 13 500 dolarů, kterou by měli dostat všichni, kdo se rozhodnou žít na jižním Manhattanu. Lidé zaútočili na byty v Battery Park City. I ceny pomalu šplhají tam, kde byly před útoky. Dnes tu průměrný byt stojí necelých 800 000 dolarů. Dalšími dvěma miliardami dolarů se vláda snaží podpořit malé a střední podniky, z nichž se mnohé stále zmítají v existenčních problémech. Slavná Čínská čtvrť patří k těm z nejpostiženějších. Manažerka zlatnictví na Canal Street Chiok Va Samová se z vládní pomoci moc neraduje. Obchod dostal celé dva tisíce dolarů. Z toho nezaplatím ani dva zaměstnance, a přitom naše příjmy po 11. září klesly o padesát až sedmdesát procent," lamentuje nad pultem, který se prohýbá pod šperky a drahokamy. Nikdo je nechce. Pět zaměstnanců obsluhuje dva zákazníky. Čtyřicetiletá manažerka dnes vážně přemýšlí, že změní obor podnikání. Její obchod přitom leží na jednom z nejlepších míst v okolí. Přímo před dveřmi má vchod do metra s osmi linkami. Chiok je přesvědčena, že její byznys je v nevýhodě. Lidi se musí najíst, obléci nebo si koupit počítač, chtějí-li pracovat. Ale šperky mohou počkat." Jiný názor má Dai T'-Nguyen, který sedí u stolku ve své restauraci NhuY v uličce Pearl Street. Stále jsme doufali, že se to změní, ale dnes už je mi jasné, že se tady neuživíme," lamentuje padesátník a upírá pohled na roh jednoho z prázdnotou zejících stolů restaurace. Zaměstnanci Světového obchodního centra byli po osm let jeho častými hosty. Dai je v bezvýchodné situaci: uvědomuje si, že musí z této části města odejít, jenže jeho nájemní smlouva ho zavazuje na další čtyři roky platit měsíc co měsíc pět tisíc dolarů. Nevím, jak se mi podaří z toho vyvlíknout, ale rádi bychom přestěhovali naši restauraci do Brooklynu," přemýšlí Dai, zatímco jeho žena vyhlíží u prosklené výlohy restaurace hosty. Zdá se, že marně.

Zapomenutí hrdinové

Ani novodobí hrdinové Ameriky, newyorští požárníci, na tom nejsou zřejmě nejlépe. Jejich platy jsou tak nízké, že většina z nich musí chodit do druhého zaměstnání, aby uživila rodinu. Místo aby dostali přidáno, posílají je na rekreace a konference do světa. Moji kolegové kolikrát říkají, že by radši dostali přidáno místo všech těch výletů do Itálie nebo Francie," postěžoval si osmatřicetiletý hasič Rick Sosa. Dobrou zprávou posledních dnů je, že některé z 2819 obětí vstaly" z mrtvých. Syn Anny Simsonové patřil ještě před několika dny mezi ně. Ale přednedávnem byl nalezen v jedné z nemocnic se ztrátou paměti a schizofrenií. Není důležité, že mě nepoznává a bere mě jako starší přítelkyni. Důležité je, že žije. Od doby, kdy se George našel, se jen modlím a modlím," svěřila se s neskrývaným pohnutím matka reportérovi deníku Daily News. Po 11. září se z newyorského metra vytratila také místní postavička, pětačtyřicetiletý bezdomovec Alberto Vaughan, který často přespával ve stanici metra pod WTC. I on byl v uplynulých dnech vyškrtnut ze seznamu pohřešovaných. Svým objevitelům, kteří jej našli na psychiatrii v Orangenburgu, řekl: Vyřiďte všem v New Yorku, že jsem v pořádku. Vůbec nechápu, jak si mohli myslet, že se mi něco stalo."

Autoři jsou spolupracovníci redakce

* Když jsem tady viděla poprvé turisty, hystericky jsem na ně křičela, že tu není nic k vidění"
Nancy Christopherová, právnička z New Yorku

Ground Zero ­ z dříve majestátních mrakodrapů Světového obchodního centra zůstaly jen základy. Pečlivě vyčištěný kráter se stal jednou z turistických atrakcí" největšího města na světě.
FOTO: ČTK

Těžké časy mají majitelé obchodů. Lidé nechtějí nakupovat, a tak je k většímu utrácení osobně pobídli herec Robert de Niro a guvernér státu New York George Pataki.
FOTO: AP

Ploty a zdi na Manhattanu lemují i po roce od teroristického útoku tisíce fotografií, nápisů, modliteb a vzkazů. Byli jsme tady a nebojíme se!" hlásá jeden z nich.
FOTO: AP

Viditelná ruka trhu na jižním Manhattanu přeje zejména pouličním prodavačům všeho, co nese vlastenecké symboly, i suvenýrů, které připomínají datum 11. 9. 2001
FOTO: AP

Hrdinové beze jmen. Newyorští hasiči byli na Ground Zero první. V zoufalém boji riskovali všechno, i životy.
FOTO: SYGMA

Bilance největšího teroristického útoku v dějinách: téměř tři tisíce mrtvých, další tisícovky zraněných
FOTO: AP

Krev a pot prvních hodin po útoku vystřídalo psychické strádání. Mnoho lidí dodnes trpí těžkými traumaty a depresemi z šoku, s nímž se nedokázali vyrovnat.
FOTO: KEYSTONE

NEWTON Information Technology, s. r. o. Copyright (c) 2001
Zdrojem zpráv je MFDNES, MAFRA, a.s. Copyright (c) 2001